Legenda

Milí ministranti!

Kdo byl v Adamově již ví, že máme novou celoroční ministrantskou hru! Kdo nebyl si může legendu přečíst tady:

Podle legendy byla zajata jedna skupina křesťanů. Kněží řešili, jak jim před smrtí donést alespoň sv. přijímání. Bylo jim jasné, že dospělé, kteří by se chovali podezřele, by vojáci prohledávali. Nabídl se asi dvanáctiletý chlapec. Jmenoval se Tarsicius. Vycházel z předpokladu, že malý chlapec nebude tak nápadný. Tak opravdu dostal pouzdro s Eucharistií (tzv. „bursu“) a pověsil si jí na krk pod oblečení. Cestou jej zastavila skupinka vrstevníků, se kterými se znal, ale křesťané to nebyli. Zvali ho, ať si s nimi jde hrát, ale on nechtěl. Chlapci poznali, že pod oblečením něco úzkostlivě skrývá, ihned došli k názoru, že je to křesťan a začali ho bít. Seběhli se k tomu další lidé, kteří se k bití nebohého Tarsicia také přidali. Uviděl to římský voják, také tajný křesťan, lidi rozehnal, že prý chlapce předá k potrestání. Místo toho jej zanesl k sobě domů a ošetřoval ho. Tarsicius mu z posledních sil předal bursu a úkol donést sv. přijímání vězněným, poté z bursy obdržel sv. přijímání on sám z rukou vojáka a zemřel. Voják se jmenoval Flavius Decimus Valerius. Za dva dny měl odejít na frontu, ale tížila ho povinnost vyplnit poslední přání toho chlapce. Rozhodl se tedy pro jediný možný způsob. Burzu ukryl a našel skupinu kluků, kteří jako jediní dokážou splnit tento úkol. A tito stateční hoši se budou celý rok, každý pátek usilovně snažit, aby burzu sv. Tarsicia našli a vyplnili tak jeho vůli. Ale v Římě není bezpečno, všichni musí být ostražití.